Fuck You, I won’t do what you tell me!
The term “mook” is an advertising industry word which denotes a certain type of character which is easily marketed towards teenage males. Tom Green, The Characters of Jackass, and the South Park characters are all examples of mooks. Mooks many times have an attitude that exudes an ideology of “I don’t give a fuck of what you think about me”. Mooks are predominantly anti-everything, the idea of a mook being involved in politics, religion, or politically correct terms is totally foreign to their universe.
Mooks do come in different forms, and it’s important to differentiate the different worlds in which they inhabit. For instance, there are some mooks which wish to be counter-cultural in their dress, music, videogames, and sexuality. These types of mooks would be more geared towards the music of marilyn manson, gothic dress, and black eyeliner on both men and women. While the message, and its popularity remains the same (Fuck everyone, but me) the way it’s marketed must evolve in order to capture this section of the market.
One of the most succesful things captured by the advertising industry was the skateboard. Once, a symbol of countercultural individuality, freedom, and punk rock music (suicidal tendencies, and dead kennedies being the most important of these), the skateboard was succesfully co-opted by mass media to sell everything from mountain dew, shoes, and hoodies, to films, music, and even christianity. The marketing of the skateboard read directly into risk taking behavoir of teenagers, combined with a “fuck the system” sort of attitude. It was perfect, and the fact that the characters of jackass were also accomplished skaters was no accident.
The american-male-heterosexual-teenager is the most powerful force in advertising, with young males spending more money than even their shopaholic female counterparts. However a problem arose because corporations are generally full of old bureaucrats who were out of touch with youth culture. This was remedied rather quickly, and now young american teenagers are paid up to 150 dollars an hour simply to talk about what they think is cool. The term for this practice of focus grouping is called “trendspotting” or “coolhunting”. So there is a sort of democracy involved in the process. In a sense, the mooks are driving, and choosing what they want marketed to them.
In this installation I give an inside look into the most cherished private space of a young male:his bedroom. A boys bedroom will tell a lot about his personal decisions, as well as the final step in the marketing process directed towards them. I have chosen to appraoch the imagery as cultural iconography, and this is why I repaint, or redraw every poster, or image held within it. I also chose to use different time periods in the project in order to give a larger thematic whole that goes back many years. The viewers have the oppurtunity to sample music, as well as play video games which will afford the viewer a glimpse into this world in which many teenage boys have, and still do inhabit.
and the czech version
Jdi do prdele, neudělám, co mi říkáš
Anglický výraz “mook“ představuje v reklamním světě určitý typ člověka, který je blízký a tak snadno prodejný především chlapeckým teenagerům. Tom Green, postavy z pořadů Jackass a South Park jsou právě takovými příklady “mooks“. “Mooks“ často zaujímají postoj “seru na to, co si o mně myslíte “ a staví se proti všemu. Politika, náboženství či snad politicky korektní termíny jsou jim v jejich světě cizí.
“Mooks“ se objevují v několika podobách a je tedy důležité rozlišit různé světy, které obývají. Například jsou takoví, kteří se chtějí stavět antikulturními a vyjadřují to oblečením, hudbou, videohrami či sexualitou. Tyto typy by byly přitahovány hudbou Marilyna Mansona, gotickým oblečením a černou oční linkou, kterou by si malovalo jak ženské tak i mužské pohlaví. Jejich oblíbený přístup “seru na všechny mimo sebe“ zůstává neměnný, ale způsob kterým se zajistí odbyt na trhu, se musí rozvinout tak, aby se pokryla tato sekce prodeje.
Jednou z nejúspěšnějších věcí, které se zmocnil reklamní průmysl, byl skateboard. Kdysi symbol antikulturního individualismu, svobody a punk rock muziky (skupiny Sebevražedné Sklony a Mrtví Kennedyové se řadí k nejdůležitějším v tomto žánru), skateboard byl úspěšně kooptovaný hromadnými sdělovacími prostředky, aby se prodalo vše od Coly, bot, mikin s kapucou až po filmy, hudbu a dokonce i křesťanství. Prodej skateboardu měl za následek spojení chování teenagerů s postojem “seru na systém“. Bylo to dokonalé a fakt, že představitelé show Jackass jsou také uznávaní “skejťáci“ není náhodný.
Americký heterosexuální teenager mužského pohlaví je nejmocnější silou v reklamě. Tito mladíci utratí více peněz než jejich nakupováním posedlé ženské protějšky. Nicméně objevil se problém. Obchodní společnosti jsou přeplněny starými byrokraty, kteří mají daleko k této mladé kultuře. Naštěstí se tato situace vyřešila velmi záhy a v současné době si mladí američtí teenageři přijdou i na 150 dolarů za hodinu, když jen mluví o tom, co si myslí, že je “cool“.
“Coolhunting“ tedy “honba za tím, co je “cool“ je termín, který označuje zmíněnou činnost. V tomto procesu je určitá demokracie. “Mooks“ si vlastně řídí výběr toho, co chtějí, aby se jim prodávalo.
V této instalaci nabízím vnitřní pohled do nejsoukromějšího místa mladého muže: jeho ložnice. Chlapecká ložnice řekne mnoho o jeho osobních rozhodnutích stejně tak jako o konečném výsledku procesu prodeje a nákupu, který k nim vede. Vybral jsem si přiblížení se fantazii jako kulturní ikonografii, a proto jsem přemaloval nebo překreslil každý plakát nebo představu skrývající se uvnitř. Také jsem zvolil různá časová období, abych rozšířil tematický celek, který se vrací o mnoho let zpátky. Návštěvníci mají příležitost poslechnout si písničku nebo si mohou zahrát videohru. To jim umožní nahlédnout do teenagerovského světa, který tito chlapci obývají.
Leave a comment